PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Křesťanský hardcoreový kazatel Josh Scogin má novou bandu. Po NORMA JEAN a THE CHARIOT zakládá kapelu s pro naši zemi osudovým číslem ’68. Jeho kumpánem není nikdo jiný než Michael McClellan z deathmetalových řezníků BECOMING THE ARCHETYPE. Co čekat? Budete překvapeni. K metalcoreovému tělocviku má jeho aktuální směřování celkem daleko. Minimalistická sestava, čítající jen dvě figury, dává tušit, že Josh Scogin skočil rovnýma nohama do něčeho zcela nového. Kořeny ale odříznout nejde, takže i na „In Humor And Sadness“ je rozpoznatelný odkaz chaotických hardcoreových výstřelků. Ty jsou však obklopeny špinavějším a garážovějším hlomozem.
Jsem trochu překvapený, že do podobné polohy Josh došel ve svém věku a hlavně po tom, co postavil dvě velmi úspěšné metalcoreové kapely. ’68 rozhodně nesměřují do hardcoreového mainstreamu. Svěží porce agresivity a touha hledat své vlastní cesty je typická spíše pro rané mládí, než pro veterána, který se svými kapelami hrál na těch největších festivalech.
Pro ’68 jsou typické výjezdy do hodně uvřískaného noise rocku, plného vazbení a disharmonického skřípění, to vše podpořené punkovým laufem, který dvojku hudebníků pohání po značně rozbouřené a žánrově pestré hladině. Josh Scogin tu dokonce nalézá i bluesově bolestné polohy v hrdle. Nenajdete zde jakoukoli snahu se zavděčit nebo ulehčit posluchači cestu k téhle desce, u níž je na jednu stranu rozpoznatelný její původ, na stranou druhou se ovšem nezapře touha zkoušet hledat vlastní a dosud neobjevené cesty.
8 / 10
Az tak ma to nezaujalo, mozno je to tym prvym albumom, skusim este dalsi. Naj. skladba: Track 8 o
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.